Jaromír Nohavica Jiné to nebude/Ibra Ibrahimovič

JINÉ TO NEBUDE Zdá se mi jako bych házel hrách na stěnu Ať dělám co dělám včerejšek nedoženu A to co mi zítřek přinese Skryto je za tmavým závěsem Sloka za slokou a refrén k refrénu Někde zdálky slyším houkat sirénu Nebe hvězdama je poseto Kde se touláš moje Markéto ? Jiné to nebude Děkuju ti osude Za všecko co se stalo Co nám na dně šálku po vypití kávy zůstalo Vítr to co navál sice odvane Ale všechny naše slzy ty jsou někde schované No a ten kdo je tam počítá Ten ví nejlíp jak je láska složitá Slova jsou jak suché třísky do pecí Škrtneš sirkou a už nelze utéci Všude samý prach a bodláčí Lidem to fakt jednou nestačí Jinačí to nebude Děkuju ti osude Za všecko co se stalo Co nám na dně šálku po vypití kávy zůstalo Za obzorem v dálce jedou kombajny Postavme se kamarádi do lajny Jeden rok anebo už jen den Na koho to slovo padne půjde ven S počasím a s pitomcema nervu se To jsou ta moje dlouhá léta v cirkuse Ať už horor nebo pohádku Čtu to všechno pěkně řádek po řádku Pozpátku to nepůjde Děkuju ti osude Za všecko co se stalo Co nám na dně šálku po vypití kávy zůstalo Jiný to nebude Děkuju ti osude Jiný to... Finito Ibra Ibrahimovič, český fotograf, známý převážně svými fotografiemi severních Čech. Příběh sedláka Rajtera Přes třicet roků sedlačil Jan Rajter s rodinou na smetišti. Tak říkal několika hektarům šachtami poddolovaných pozemků v těsném sousedství litvínovské chemičky, na nichž mu komunisté coby zahrádkáři dovolili chovat dobytek a pěstovat obilí. Občas ho z tohoto vynuceného sousedství bolela hlava, ale nevedlo se mu špatně. Když šla vlna, choval ovce, poté si pořídil stádo krav a výrobky z mléka prodával ruským vojákům nebo choval prasata a prodával je do hospod. I sena vypěstoval více, než jeho velké stádo spáslo a dařilo se mu pěstovat i obilí. Jak říká, střádal korunku ke korunce, s mechanizací mu pomohl syn a když mu po pádu komunismu v rámci restitucí vyplatili náhradu za zabavenou zemědělskou usedlost na Moravě, dohodl se se synem, koupil pole krachujícího velkostatku v Moravěvsi a společně v roce 1993 rozjeli rodinou farmu. Na mostecké černozemi se jim dařilo dobře, zdejší vyhlášená půda bez kamenů má mohutné jílové podloží, takže se na ní rodí i v době sucha. Rajteři postupně rozšiřovali své lány, na přelomu tisíciletí už obhospodařovali 400 ha vlastních polí a 200 ha pronajatých. Chovali osmdesát krav a přes sto prasat, prodávali pšenici, krmnou řepu i kukuřici, ale hlavně kvalitní sladový ječmen do pivovarů. Tvrdou prací celé rodiny si vydělali na živobytí, zbylo jim na nákup techniky a svépomocí pomalu opravovali stavení na statku. Vnuci dospívali a zastali stále více práce, přezto rodina v roce 2001 téměř přišla o budoucnost. Tři generace rodiny Rajterů již deset let žijí a pracují na statku v Moravěvsi. Na konci roku 2000 vláda České republiky rozhodla o tom, že mexická hliníkárna NEMAK může stát na pozemcích, které rodina Rajterů obdělává.