polynesia tetování a jeho kultura - polynesia tattoo and its culture /smlk/

polynesia tetování a jeho kultura - polynesia tattoo and its culture /smlk/ Polynésie V kulturách pacifických má tetování obrovský historický význam. Polynéské tetování je považovánoza nejsložitější a nejdovednější tetování starodávného světa. Polynésané věří, že osobní mana, jejich duchovní síla a životní energie, se zobrazuje přes jejich tetování. Drtivá většina toho, co dnes víme o těchto starobylých uměních, byla předávána přes legendy, písně a rituální obřady. Vypracované geometrické vzory byly často přidělávány, obnovovány a přikrášlovány v průběhu celého života jedince, dokud nepokryly celé tělo. Na Samoi byly tradice užívání ručního tetování neboli „tatau" dlouho definovány podle hodnosti a titulu, s náčelníky a jejich pobočníky, sestupně od významných rodin ve správném pořadí narození. Tetovací obřady pro mladé náčelníky, obvykle prováděné na počátku puberty, byly komplikované záležitosti a byly klíčovou součástí jejich vzestupu k vedoucím rolím. Trvalé znaky, zanechané tetovacími umělci, jsou věčnou oslavou jejich vytrvalosti a oddanosti kulturním tradicím. První Evropané, kteří vkročili na půdu Samoy, byli členové francouzské expedice z roku 1787. Podívali se zblízka na domorodce a prohlásili, že "muži mají své stehna malovaná nebo tetovaná tak, že by si jeden mohl myslet, že jsou oblečení, ačkoli jsou téměř nazí." Mytologické zdroje samojského tetování a mimořádná mezi-kulturní historie tatau byla přenesena do přistěhovaleckých komunit Nového Zélandu, a později se rozšířila do různých mezinárodních subkultur z Aucklandu do Nizozemska. Havajci měli své tradiční umění tetování, známé jako „kakau". Sloužilo jim nejen jako ozdoba a odlišení, ale také k ochraně jejich zdraví a duševní pohody. Složité vzory, napodobující tkané rákosí nebo jiné přírodní formy, zdobí mužské ruce, nohy, trup a obličej. Ženy byly obecně tetované na rukou, prstech, zápěstích a někdy i na jazyku. Příchod západních misionářů dotlačil tuto unikátní uměleckou formu do úpadku, většina křesťanských církví v historii od tetování odrazovala nebo je zakazovala.