Prknořez

Prknořez. Měl jsem to štěstí, že jsem si směl od sousedů z lesa brát nějaké palivové dřevo. Řezání ruční rámovou pilou suchého stromu v průměru 25cm nepřeji ani svému nepříteli. To jde sem tam u táboráku, ale ne při přípravě dřeva na zimu. Soused byl také veliký „lesák" a uměl v lesích hospodařit, ne kořistit. Od něj jsem se alespoň trochu naučil práci se dřevem. Začal jsem konstruovat elektrickou řetězovou pilu na 48Vss. Nikde jsem v té době nic podobného neviděl, krom obrázku v časopise, ale to byla pila na 230Vst. Použil jsem opět motor z druhé světové války, převinul jej a strašným způsobem uchytil na něj list pily a řetěz. Vyřazený list i řetěz jsem dostal od souseda, bylo by škoda vyhazovat velké sumy peněz do tak nejistého podniku. Jak v roce 1983 pila řezala, vidíte na dokumentárním filmu. Pila se napájela z akumulátorů Elvíry a tak byla pila použitelná tam, kam se dostala Elvíra. A to byla místa neuvěřitelná... Pak jsem si přečetl v časopise „Udělej si sám" návod na „Prknořez" . To bylo pro mne strašně konstrukčně náročné a tak jsem zjednodušoval a zjednodušoval, až vzniklo to, co vidíte na filmu. Použil jsem k tomu i stařičký trojfázový, dvoukilowattový asynchronní motor. Motor s šesti set milimetrovým kotoučem měl co dělat a hrozně hřál. Ale získal jsem zkušenosti a mohl jsem bez obav z vyhozených peněz zakoupit pěti a půl kilowattový motor. Jak jsem dostal sám ten 71kg těžký motor z obchodu do kufru Škodovky a ven, naprosto dnes nechápu. Po usazení motoru na vozík začal jsem se učit, jak řezat. Zatím jen jednou to kládu „nakoplo" , ale nepřejte si vidět tu paseku a to leknutí. Se strojem teď občas řeže zeť a mám radost, když vidím jak stroj pracuje. Není to ovšem stroj vhodný na výrobu, ale jen pro občasné použití. Dají se na něm řezat prkna, trámy, cokoli, co se vejde na kolejnice a do výšky 25cm. Videozáznam se zetěm je asi z roku 1991.